Mnozí se možná ptají, proč je i po 35 letech stále důležité postavit komunismus (ideologii, symboly) mimo zákon. A naše odpověď je od roku 1989 stále stejná.
Protože jde o krajní extremismus stejně zhoubný a zločinný, jako byl nacismus či fašismus.
Máme za sebou 34.. výročí listopadové revoluce. Letos nás čeká výročí kulaté, pětatřicáté.
Rozhodl jsem se pokusit se ještě jednou o skutečné dovršení naší revoluce, tzn. o prosazení zákazu propagace komunismu tak, jak jsme se o to pokoušeli s kolegou Štětinou v letech 2006 a 2008.
Pod tímto textem naleznete výzvu, kterou jsem na konci února 2024 doručil všem poslancům a senátorům. Kolem výzvy vznikla občanská iniciativa – spolek, jejíž webové stránky jste právě otevřeli.
Našim parlamentářům chci nabídnoutparagrafové znění novely trestního zákoníku, kterým by se propagace komunismu (vč. symbolů komunismu) postavila mimo zákon. Novelu připravila právnička, s níž jsem spolupracoval již v Senátu v letech 2002 – 2008.
Naší iniciativě jde předně o to, vrátit na půdu parlamentu diskusi o potřebě komunisty zakázat, podobně, jako to funguje u nacismu. Pokud se týče novely zákona – máme ji připravenou a konec konců, Senát ji již jednou v podobném znění přijal (2006). Zákon je jen technická věc. To, co je před námi, je přesvědčit zákonodárce, aby ho přijali. A dokončili tak to, co jsme v letech 89/90 chtěli a předpokládali. Z tohoto důvodu najdete pod naší výzvou (navazující záměrně na tu, kterou před lety zorganizoval kolega Štětina) podtitul “Kdy skončí Listopad”.
Děkuji za podporu a přeji vše dobré.
Martin Mejstřík. lídr vysokoškoláků v r. 1989 a senátor (2002-2008)
„Je-li demokracie živý a vyvíjející se organismus, nemůže přece postrádat základní pud sebezáchovy.“
Zrušme komunisty! aneb Kdy skončí Listopad
Otevřená výzva poslancům a senátorům, aby podpořili paragrafové znění novely trestního zákoníku, kterým by se propagace komunismu (vč. symbolů komunismu) postavila mimo zákon
Komunistická diktatura zdevastovala naši zemi právně, ekonomicky, ekologicky. A hlavně – lidsky, když nemravnost postavila nad morálku a lež nad pravdu.
Studentská revoluce, která začala 17. listopadu 1989, počítala s tím, že po pádu komunismu bude komunistická strana a její ideologie jako zločinná zakázána. Nestalo se tak a již rok poté, 17. listopadu 1990, hovořili tehdejší studentští lídři o „ukradené revoluci“. Václav Havel věřil, že komunisté vymřou a tím se jich definitivně zbavíme. Ne všichni s ním souhlasili – soupis pokusů o postavení komunistů mimo zákon vyjde na několik strojopisných stran (více zde).
V jednu chvíli jsme zde měli komunistické strany dokonce tři a nakonec to bohužel nebylo díky úsilí demokratických politiků, že jsme se jich zbavili v parlamentu. Pro demokracii zůstávají komunisté i nadále latentním nebezpečím.
Po roce 1989 neměli politici sílu společnost od bolševismu očistit.
Kvůli polistopadové garnituře politiků jsme navázali na komunistické právo.
Kvůli nevyrovnání se s komunistickou minulostí jsme komunistům a estébákům umožnili privatizovat a krást – a ve velké míře opět rozkrást naši zemi.
Ani po 34 letech jsme nedokázali od komunistů očistit justici.
I po 34 letech od pádu komunismu vyplácíme vysoké důchody a výsluhy lidem, kteří sloužili komunistické totalitní moci.
Ani po 34 letech nemá naše ministerstvo školství jasno v tom, jak by měly školy o době komunistické diktatury učit. Takže se v drtivé většině škol o komunismu raději neučí vůbec.
Výše uvedené problémy nedokážeme – nechceme – řešit proto, že jsme nebyli schopni jednoznačně a jasně pojmenovat zlo. Nebyli jsme za 34 let schopni definovat komunistickou ideologii jako ideologii zrůdnou a antihumánní a podle toho se k ní chovat. Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunismu a o odporu proti němu sice exaktně popisuje zločiny komunismu, ale je pouze deklaratorní, jeho plnění nelze vymáhat, a tudíž se jím nikdo neřídí.
Zákaz komunistické ideologie dlužíme naší vlasti, sami sobě, ale především všem občanům Československa, kterým komunisté zničili životy. Stačí si pročíst některý z příběhů lidí, kteří se do bolševického soukolí dostali. Příběhy Milady Horákové, nebo třeba Karla Kutlvašra, jsou známé, ale byly desítky tisíc „bezejmenných“. Sedláci, živnostníci, naši vojáci, letci a obecně zápaďáci, kteří za naši svobodu bojovali v zahraničí a komunisté se jim odvděčili oprátkou, degradacemi, vězněním, pracovními tábory, šikanou, psychickým terorem, či persekucemi rodin. Důstojníci. Legionáři. Odbojáři. Skauti. Sokolové… Inteligence. Akademická obec. Věřící. Církve. Jinak smýšlející politici, umělci… Studenti. Dělníci – kteří se provinili jen tím, že měli svou hlavu, svůj názor a domnívali se, že je to normální. Že svobodná mysl dělá člověka člověkem.
Obdivuhodnou práci v mapování příběhů oněch „bezejmenných“ dělá Paměť národa, Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví, Ústav pro studium totalitních režimů, či Museum XX. století. Vyšly desítky knih (u nás i u krajanů v zahraničí), byl natočen bezpočet dokumentárních i hraných filmů, popisujících osudy rodin, které se staly obětí komunistického třídního boje.
Při sledování těchto bolestných příběhů musí každému člověku vytanout na mysli jediné: Jak je možné, že tady komunisty ještě pořád máme?! Jak je možné, že lidé, kteří pomáhali zrůdnou komunistickou diktaturu držet u moci, pobírají celých 34 let vysoké renty a výsluhy, zatímco jejich oběti dožívají a umírají s minimálními důchody?! Kde zůstalo právo? Kde pravda? Kde spravedlnost?!
34 let po revoluci. Je zoufale pozdě. Ale nikdy není pozdě, pokud lze napravit chybu. Listopad skončí, až postavíme komunisty mimo zákon. Dlužíme to našim předkům. Všem, kteří nezradili.
V Praze 17. listopadu 2023
Martin Mejstřík
Jaromír Štětina
Osobnosti, které podepsaly výzvu Zrušme komunisty!
Olga Sommerová, filmová dokumentaristka
Martin Vadas, filmový režisér a producent, dokumentarista
Tomáš Klvaňa, VŠ pedagog, publicista
Ladislav Heryán, římskokatolický kněz salesián pedagog
Václava Jandečková, historička publicistka
Václav Koubek, hudebník, spisovatel a aktivista
Tomki Němec, fotograf
Jan Hrušínský, herec
Kateřina Žlebková, výtvarnice
Jiří Žlebek, sochař
Jaroslav Bahník, podnikatel
Elena Strupková, herečka, režisérka a psychoterapeutka
Dagmar Křížková, psychiatrička
František Kostlán, publicista
Josef Císařovský, filmový režisér, dokumentarista
Eva Blažíčková, choreografka
Petr Blažek, historik, ředitel Muzea XX. století
Zuzana Meisnerová Wismer, ředitelka archivu Langhans Praha
Jaroslav Brabec, filmový a televizní kameraman, režisér
Aleš Jaluška, kněz Církve čsl. husitské
Jan Potměšil, herec
Vlasta Chromá, občanská aktivistka, zakladatelka OF
Jan Rejžek, publicista
Petr Havlík, pedagog, mluvčí OF
Hana Jalušková, kazatelka Ochranovského seniorátu při ČCE
Adam Komers, bývalý redaktor ČT, kavárník
Jaroslav Hutka, hudebník
Josef Bouška, konzultant a publicista
Miroslav Skalák Skalický, hudebník, básník a význačná osobnost českého undergroundu
Tomáš Karger, herec
Petr Placák, historik, spisovatel a bývalý disident
Jiří David, vizuální umělec
Milica Pechánková, publicistka
Oldřich Jelínek, výtvarník
Liba Taylor, fotografka
Karel Navrátil, hudebník a divadelník
Zina Hamon Freundová, pedagožka, signatářka Charty 77
Jan Urban, novinář, pedagog, signatář Charty 77, spoluzakladatel, lídr a mluvčí Občanského fóra
Eugenie Číhalová, členka Rady vlády pro národnostní menšiny jako zástupce ruské menšiny v ČR
Tomáš Jungvirt, malíř, sochař, fotograf, architekt
Petr Suda, podnikatel, Listopad ještě neskončil
Jiří Liška, bývalý senátor, zastupitel města Jičín
David Šuman, předseda stávkového výboru Fakulty stavební ČVUT z r. 1989, živnostník
Hana Bergmannová Klímová, výtvarnice a spisovatelka
Václav Marhoul, scénárista, režisér a producent
David Koller, rockový zpěvák, skladatel a bubeník, lídr skupiny Lucie
Miroslav Jonák, keramik, živnostník
Karel Loula, varhaník, skladatel a sbormistr
Olga Malířová Špátová, režisérka a kameramanka
Jan Malíř, kameraman
Adam Zach, sázkový výbor MFF UK z r. 2010 1989, IT
Zdeněk Fencl, stávkový výbor ČVUT FEL z r. 1989, kameraman
Karel Krucký, celostátní stávkový výbor z r. 1989, FTVS UK, vysokoškolský pedagog, Filantrop, cestovatel
Martin Kouřil, stávkový výbor PřF UK z r. 1989, strojvedoucí
Pavel Korec, stávkový výbor ČVUT FS z r. 1989, analytik
Eva Papoušková (Zelníčková), stávkový výbor FAMU z r. 1989, spisovatelka a scenáristka
Barbora Hrzánová, herečka a zpěvačka
Štěpánka Prokopcová, rešeršistka
Kristina Vlachová, scénáristka a režisérka
Dominik Hašek, bývalý hokejový reprezentant, ZOH Nagano 1998
Ester Janečková, herečka a televizní či rozhlasová moderátorka
Jiří Cihlář Jadrný, makléř, předseda Nadačního fondu Milana Paumera
Dekomunizace, z.s., www.dekomunizace.cz (spolek)
Tečka za komunismem v České republice – (FB iniciativa)
