Projevila se svoboda v srdcích občanů

Průjezd amerického vojenského konvoje je důležitou manifestací spojenectví a spolupráce členských zemí Severoatlantické aliance. Ale nejen to. Stává se především manifestací sounáležitosti a soudržnosti občanů České republiky, kteří v těchto dnech ubezpečují sami sebe a především celý demokratický svět, že naše myšlení a postoje jsou jednoznačně prozápadní a že se nehodláme smířit s politikou, kterou navenek prezentuje především prezident naší země, Miloš Zeman. Občané sami sobě ukazují, že ve svých srdcích stále nosí správné a kvalitní hodnoty. A zároveň jasně deklarují, že nehodlají dopustit, abychom my i naše děti žili v područí politiky Kremlu a putinovského Ruska.

A je třeba si uvědomit, že to nebyla vláda nebo politické strany, ale sami občané, kteří si zorganizovali mnoho a mnoho různých akcí po celé České republice. Ano. Sami občané a nikoli prezident, vláda nebo parlamentní politické strany. Jen a pouze prostí a obyčejní lidé nyní ukázali světu, že zde nežijí jen komunisté, postkomunisté a slaboši. Můžeme být hrdí na to, že nejen sami sobě, ale především těžce zkoušenému ukrajinskému lidu ukazujeme, že si pod pojmy svoboda, demokracie nebo lidská práva stále ještě dokážeme představit to, co tato slova ve skutečnosti opravdu znamenají a že se za ně dokážeme, je-li třeba, postavit.

Snad se nám daří v těchto dnech přesvědčit svět, že v naší vlasti žijí normální lidé a nejen komunisté a postkomunisté, jak se to mohlo zdát z médií. My sami se ale nyní musíme zamyslet, co dál. Protože přijdou zase všední dny a opět budeme v médiích nebo poslaneckých či senátorských lavicích poslouchat ty, kteří dodnes nebyli schopni se za nás, občany, jednoznačně a razantně postavit. Proto. Buďme na sebe hrdí, ale přemýšlejme, co by mělo být dále. Přemýšlejme, zda nás současní komunisté, ale především postkomunisté figurující ve vládě, různých politických stranách či hnutích nebo zastávající rozhodující vlivná místa nestahují do propasti nesvobody a zda nás zastupují opravdu podobně svobodomyslně smýšlející spoluobčané, jakými jsme my sami.

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz
profil FB

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

(jeden z organizátorů akcí souvisejících s konvojem vojsk NATO)

Dovětek:

Pokusil jsem se zformulovat a vystihnout to, co si právě nyní myslím a co cítím.

Především mám radost třeba z vlastní mámy, které tečou slzy radostí a hltá internet i televizní záběry kolon amíků. Právě proto, v jakém bolševickém marasmu musela tak dlouho žít, jsou tyto dny pro ni obrovskou satisfakcí. Tak jako asi pro mnohé další občany z té starší generace, kteří si velmi dobře pamatují, co slovo nesvoboda vyjadřuje.

No a pro ty mladší si přejme, aby to takto zůstalo co nejdéle. A nejlépe napořád.

 

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Michal Majzner připomněl politikům, aby se probudili

Předání petice za odvolání Zemana senátorům (více zde) je důležitou událostí, která zase posunuje tlak na politiky, aby se zabývali panem Zemanem, co by „demokraticky“ zvoleným naším prezidentem, poněkud vážněji. Michala Majznera docela dobře znám z doby, kdy jsme spolupracovali na „červených kartách“ a jemu osobně velice fandím.

Důležité zároveň je, že se mnoho dalších lidí, díky této události, dozví, co si více než 11000 lidí o Miloši Zemanovi myslí. A je výborné, že se jedná o mladého kluka (potažmo mladé lidi kolem něj), kteří nám všem svou aktivitou ukazují, že i jim se konání naší hlavy státu pramálo líbí.

Postupem času se ale více a více ukazuje, že Miloš Zeman není vlastně ten největší problém, co ohrožuje demokracii v České republice. Problémem je postupující oligarchizace politické, ekonomické a mediální moci. Není to jen jeden oligarcha (Andrej Babiš), který je nejvíce vidět, ale jsou to i ti další. Jejich způsob uvažování je postaven na hromadění dalšího a dalšího majetku a moci a jejich podíl na ovládnutí mediálního prostoru se neustále zvyšuje. Navíc se snaží útočit také na svobodu a nezávislost médií  veřejnoprávních. A to je již snaha naprosto neuvěřitelná (zde).

Podle způsobu a osob, které byly dosazeny do řídících funkcí hnutí ANO je jasné, že se po moci přestává jít „v rukavičkách“. Neinformovaným se však může zdát, že je Babiš spasitelem. Ale čeho? Politického bahna? To by ale nesměl být sám tím, který se výrazně podílel na tom, že v něm jsme (opět je dobré se podívat na www.mapovani.cz). Upevňuje si pozici dosazováním vlastních (agroferťáckých) lidí do dalších mocenských funkcí a postupem času bude výrazně problematičtější se z dané situace dostat demokratickou cestou. Politické strany jsou paralyzovány vlastní sebestředností. ČSSD a KDU-ČSL plní funkci užitečných idiotů. ODS a TOP 09 se nejsou schopny postavit na nohy a KSČM a stbáci jsou jedna parta, takže tam asi odpor čekat nelze.

Uvidíme, zda nakonec nebude muset přijít vzbouření samotných obyvatel, protože již opravdu nic jiného nezbude. Trochu kopírák dění v letech 1988 a 1989.

Michal petici psal v minulém roce a je škoda, že je v ní pouze uvedeno, že by měl být Zeman poslán před ústavní soud za velezradu. Ústava přitom v článku 65 v bodu 2 píše: „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku;…“ Tedy by bylo možné ještě v petici žádat, aby byl Miloš Zeman poslán před ÚS ještě za možná hrubá porušení Ústavy nebo za porušení Základní listiny práv a svobod, jakožto právě součásti ústavního pořádku. A to by byla situace poněkud jiná, protože Miloš Zeman Ústavu ČR hrubě porušuje imrvére.

Domnívám se, že senátoři Miloše Zemana před Ústavní soud nepošlou. Přes veškeré signály a konání Zemana, se nedá jednoznačně říci, že ono nebo ona jeho konání naplňují obsah formulace rovněž z Ústavy ČR „…velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“ Ale i kdyby senátoři rozhodli o podání ústavní žaloby, pak to musí posvětit ještě Poslanecká sněmovna (což je unikátní hovadina, kterou poslanci do Ústavy prohlasovali), no a tam je pravděpodobnost souhlasu minimální.

Každopádně. Zeman je strejda, který nic moc nevlastní, kromě chalupy na Vysočině a stoprocentně několika akcí jeho oblíbené karlovarské Becherovky, kde je schopen sám zvedat tržby tak, že si tím posiluje hodnotu akcií i značky jako takové. Ale větší problém se ukazuje jinde a možná, že o tohle Zemanovi šlo. Odvedení pozornosti na sebe, aby měl Andrej volné pole působnosti.

Nikterak bych však nechtěl, touto mou úvahou, snižovat snahu a hodnotu petice jako takové. Určitě jednoznačně patřím k těm, kdo na Hradě Miloše Zemana nechce už ani minutu, protože tím především trpí důstojnost a kredit Pražského hradu i úřadu prezidenta jako symbolu české státnosti jako takových.

Takže Michala. Držím palce.

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz
profil FB

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Prosba signatářům výzvy ‚Jsme ve válce. Neopakujte Mnichov‘

Výzvu ‚Jsme ve válce. Neopakujte Mnichov‘ (najdete zde) , by člověk čekal, že bude vypracována Ministerstvem zahraničních věcí ČR a podepsána ministrem zahraničních, členy vlády ČR a Prezidentem republiky ČR. Žel, není tomu tak.  

V dopise (výzvě) najdeme podpis pouze JEDINÉHO politika – senátora Jiřího Šestáka. Osobně mám tu čest jej znát a jeho postojů si vážím (www.jirisestak.cz). Tak alespoň JEDEN JEDINÝ z 281 poslanců a senátorů té naší slavné skupiny v Parlamentu České republiky.

Co to je za směs pocitů, která se vždy rozlije po celém těle? Smutek. Vztek. Zloba. Bezmoc. Lítost. Beznaděj. Rezignovanost. NE, ty poslední dva pocity je třeba zahnat, zapudit. Nesmíme propadat beznaději a rezignovat. To by bylo vítězství Zemana, Babiše, Dlouhého, Klause, Mládka, Semelové, Veleby, Jansty, Ransdorfa, Dolejše a mnoha a mnoha dalších komunistů a stbáků, kteří jsou u moci či na významných postech, a kteří ve skutečnosti řídí náš stát.

Slabost všech současných politických stran se každým dnem ukazuje v plné šíři. ODS a TOP09 se potácí ve své vlastní agonii a vládnoucím ČSSD, ANO i KDU-ČSL jde jen o držení si moci a již nyní se upínají k volbám roku 2016, jako svému jedinému hlavnímu cíli (jojo, i ty modelky mají za hlavní cíl světový mír). Prostě stranám jde pouze o výsledky voleb. K tomu se přizpůsobuje obsah projevů k obyvatelstvu. Hlavní je správně volit slova. Neutrálně, opatrně. Hlavně, aby se to líbilo co největší cílové skupině. ANO pro jistotu nemá definovaný svůj postoj k zahraniční politice vůbec (no aby ano, přeci Babiš nenapíše, že je jeho=jejich postoj shodný s Milošovým).

Vážení přátelé, kteří budete číst tento blog. Podívejte se prosím na uvedená jména a pokud byste někoho z nich znali, pošlete jim mail nebo SMSku nebo FB zprávu a řekněte jim také, že jim děkujeme za nás, občany. A jestli by byli tak hodní a napsali ještě jeden dopis k rukám prezidenta, premiéra, ministra zahraničních věcí, členů vlády, poslanců a senátorů, kde by je vyzvali, aby si sbalili svá fidlátka a co nejdříve vysmahli ze svých teplých místeček. Babiš má docela dost peněz, tak že by vedle chalupy kamaráda Zemana postavit takovou osadu, kde by se všichni mohli mít rádi, diskutovat v hospodě a byli by všichni mezi svými. Byla by to taková vyčleněná komunitka stejně postižených lidí, což přesně zapadá do vize našeho prezidenta, že by měli být jedinci se stejným postižením separováni, protože pak budou, v té „rovnocenné komunitě“, daleko šťastnější.

A i nás, ostatní občany, pak udělají šťastnými v té naší komunitě, nazvané Česká republika.

 

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz
profil FB

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)
————————————————

Signatáři v ýzvy: ‚Jsme ve válce. Neopakujte Mnichov‘:
Vladimír Bartovic, politológ
Jiří Bárta, manažér
Marie Benetkova, poetka, signatárka Charty 77
Ivan Binar, spisovateľ
Fedor Blaščák, filozof
Radim Boháček, ekonóm
John Bok, občiansky aktivista, signatár Charty 77
Radovan Bránik, krízový manažér
Irena Brežná, spisovateľka a publicistka
Jan Bubeník, podnikateľ a bývalý študentský líder
Ľubomír Burgr, herec a hudobník
Pavol Demeš, občiansky aktivista a zahraničnopolitický analytik
Bohumil Doležal, politológ, signatár Charty 77
Vít Dostál, politológ
Přemysl Fialka, fotograf a kameraman, signatár Charty 77
Jefim Fištejn, publicista a signatár Charty 77
Karel Freund, skladník, signatár Charty 77
Jaroslav Erik Frič, básik a nakladateľ
Pavol Frič, sociológ
Egon Gál, filozof
Fedor Gál, publicista
Libor Grubhoffer, parazitológ
Olga Gyárfášová, sociologička
Jozef Hašto, psychiater
Jan Hřebejk, režisér
Michal Havran, teológ a spisovateľ
Anton Heretik, psychológ
Vavřinec Hradílek, slalomár, majster sveta a olympijský medailista
Jana Hradílková, žena činu a spisovateľka
Štefan Hríb, novinár
Gyula Hodossy, básnik
Radko Hokovský, politológ
Mario Homolka, dokumentarista
Michal Horáček, textár a kultúrny antropológ
Monika Horsáková – publicistka a dokumentaristka
Péter Hunčík, psychiater
Ján Husár, filmár a fotograf
Michal Hvorecký, spisovateľ
Rudolf Chmel, literárny vedec a bývalý veľvyslanec
Ivan Chvatík, filozof
Jakub Janda, politický analytik
Tomáš Janovic, spisovateľ
Roman Joch, politológ
Peter Juščák, spisovateľ
Ivan Kamenec, historik
Robert Kirchhoff, filmový režisér
Michael Kocáb, hudobník
Miroslav Kocúr, teológ
Tibor Kočík, básnik a etopéd
Petr Kolář, bývalý veľvyslanec
Eugen Korda, novinár
Jiří Kostúr, básnik a signatár Charty 77
Jan Kroupa, konzultant a analytik
Robert Krumphanzl, nakladateľ
Vladimír Kučera, publicista
Miroslav Kusý, politológ
Juraj Kušnierik, novinár
Jan Květ, biológ – ekológ
Silvester Lavrík, spisovateľ
Jana Ledvinová, školiteľka a poradkyňa
Monika Le Fay, spisovateľka a režisérka
Janet Livingstone, prekladateľka a aktivistka
Jozef Lupták, hudobník
Martin Mahdal, scenárista a režisér
Tomáš Machula, filozof a teológ
Štefan Markuš, vedec a bývalý veľvyslanec
Daniel Matej, hudobný skladateľ
Michal Matzenauer, básnik a maliar
Françoise Mayer, historička
Jiří Menzel, režisér
Grigorij Mesežnikov, politológ
Juraj Mesík, environmentalista
Martin Mojžiš, fyzik a publicista
Pavel Nováček, environmentalista
Štefan Olejník, fyzik
Daniela Olejníková, knižná ilustrátorka
Dušan Ondrušek, psychológ
László Öllös, politológ
Luboš Palata, novinár
Martin Palouš, vysokoškolský učiteľ a signatár Charty 77
Petr Pánek, občiansky aktivista
Viktor Parkán, úradník a signatár Charty 77
Daniel Pastirčák, básnik a kazateľ
Kálmán Petőcz, politológ a bývalý veľvyslanec
Zdeněk Pinc, filozof a signatár Charty 77
Petr Pithart, bývalý predseda vlády Českej republiky a signatár Charty 77
Lucia Piussi, speváčka a spisovateľka
Jana Plichtová, sociálna psychologička
Ondrej Prostredník, teológ
Šarlota Pufflerová, ľudskoprávna aktivistka
Martin C. Putna, literárny historik
Toňa Revajová, spisovateľka
Jaro Rihák, režisér
Robert Roth, herec
Věra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutka a signatárka Charty 77
Jan Ruml, disident a bývalý minister vnútra
Tomáš Schilla, hudobník
Rudolf Sikora, výtvarník
Anton Srholec, kňaz a politický väzeň
Zuzana Stanislavová, literárna vedkyňa
Jakub Steiner, ekonóm
Juraj Stern, ekonóm
Zuzana Sternová, vysokoškolská učiteľka
Boris Strečanský, rozvojový špecialista
Ljuba Svobodová, programová koordinátorka
Zuzana Szatmáry, Žena Európy 1993
László Szigeti, spisovateľ
Soňa Szomolányi, politologička
Jiří Šesták, senátor
Marta Šimečková, publicistka
Petr Šimíček, redaktor vzdelávacieho portálu
Pavel Šremer, ochranár, signatár Charty 77
Pavel Štefan, grafik
Kvido Štěpánek, podnikateľ a filantrop
Ján Štrasser, básnik a textár
Ivan Štrpka, spisovateľ
Petruška Šustrová, publicistka a prekladateľka
Herta Tkadlečková, historička
Dušan Trančík, režisér
Ľubica Trubíniová, občianska aktivistka
Jan Urban, novinár a signatár Charty 77
Martin Vadas, režisér a dokumentarista
Ľudmila Verbitska, občianska aktivistka
Jan Vít, publicista a signatár Charty 77
Jozef Vozár, právnik
Peter Zajac, literárny vedec
Jiří Zaťovič, spisovateľ
Katarína Zavacká, historička práva
Viktor Žárský, biológ

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Facebook vznikl v české republice – zde je důkaz

Iniciativa Za občanský stát (ZOS) šokovala světovou veřejnost. Přišla s jednoznačným důkazem, že nápad sociální sítě Facebook vznikl v České republice, když zde na dvouleté studentské stáži pobýval Mark Zuckerberg se svým kolegou Twainem Salzgebirgem.

Zástupci iniciativy pátrali a zjistili, že se Mark jako bystrý a vnímavý student, zajímal nejen o ty své „IT věci“, ale jeho koníčkem bylo rovněž jídlo a především se živě a vášnivě zajímal o politiku. V každém státě, kde před stáží v naší republice pobýval, studoval mladý Mark život místních obyvatel, pročítal místní tisk, sledoval televizní zprávy, projížděl informační servery a zajímal se také o kulturní prostředí. I u nás se proto s vervou sobě vlastní pustil do analýzy politické situace a velmi brzy zjistil velice zajímavou odlišnost, kterou nezaznamenal v žádné jiné zemi.

Výsledky svého překvapivého pozorování shrnul později ve své práci „Dva roky v ČR mi daly víc, než všechny informace ze všech stránek facebooku z celého světa“. V tomto díle na 1769 straně se píše: „Obyvatelé České republiky si v každých volbách zvolí vždy nějakého charismatického lídra, který se jim na billboardech tuze zalíbí. Dají mu hlas, peníze, fabriky, doly, domy, pole, vodu i vzduch. Dají mu i média, aby jej mohli vídat ještě častěji. No a po roce, maximálně dvou se ten daný charismatický borec změní v pěknou potvoru. Čeští, moravští a slezští lidé jsou však svou náturou značně odolní a houževnatí. Přibližně opět do roka dvou se otřepou, v hospodách spláchnou žal a břicha si naperou úžasnými dobrotami, které já, jako znalec jídla, dokáži ocenit. Například vesnická zabíjačka nebo svíčková s osmi? Ó, to je něco. Ideální pokrm na obalení nervů. No a přijdou další volby, nové billboardy s novým charismatickým borcem a jede se nanovo. A takto se to v této, jinak úžasné a krásné zemi, střídá již od roku 1989.“

Ale co je podstatné a kde je důkaz, o kterém se zmiňují představitelé iniciativy ZOS na počátku? Mark s Twainem bydleli v penzionu s trochu podivným názvem Drbárna pro všechny. Ten název vycházel z pověsti, která se o tomto domě tradovala. Prý se zde scházeli přátelé zeleného údolí a drbali a krafali o všem možném i nemožném celý večer a někdy i celou noc. A druhý den nanovo. Mark a Twain se na základě této pověsti jednou večer rozhodli, že zhasnou světlo, lehnou si na postele, zavřou oči a budou čekat, zda se jim nepodaří zachytit alespoň část informací, kterými jsou stěny penzionu přímo nasáknuty. A tu náhle se Mark praští do čela a vítězoslavně prohlásí: „Twaine, kamaráde, mám to. Založíme on-line drbárnu pro všechny lidi na světě. Každý něco napíše a druzí na to budou moct reagovat. Podle toho místního politického zvyku budeme mít dvě tlačítka „To se mi líbí“ a druhé „Už se mi to nelíbí“. Pak si myslím, že by tam mohli lidi vystavovat svoje tváře a fotky. Jen ti, chlape, nemohu přijít na název té drbárny.“ No a Twain povídá: „No a co třeba tomu dát název také podle toho jejich politického zvyku? Facebillboard.“ Mark se zamyslel a říká: „To je dlouhý. Marketingově špatně. Je třeba to zkrátit. Víš co? Protože počítáme s tím, že si ti lidé budou u nás zakládat jakési stránky, pojďme tomu říkat Facebook. Co ty na to?“

A tak se také, milí občané naší krásné vlasti, stalo. Facebook vznikl v České republice. Máme z toho sice jako vždy nic, ale může nás hřát dobrý pocit, že jsme významným dílem přispěli ke vzniku jedné z největších značek, které tato planeta kdy nosila. Celý svět, a my s ním, máme svou on-line drbárnu, kde se můžeme scházet a zanadávat si zase na další politický obličej z plakátů. Již od minulého roku je tím naším Facebillboardem Andrej. Kdo to bude příště, se nechme překvapit.

Pokračování za rok, za dva.

 

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz
profil FB

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

—————————————
Petice proti politice Andreje Babiše (FB)
NE registračním pokladnám (FB)
—————————————

Rubriky: Odreagování | Napsat komentář

Babiš se nekouká na pohádky

Ministři se probudili a přidávají se k obyvatelům (viz: Ministři ostře kritizují Babišův zákon o evidenci tržeb), kteří návrh zákona o elektronické evidenci tržeb (EET)  začali kritizovat ihned (viz: stačí se podívat kamkoli na internet).

Na příkladu návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb je nádherně vidět rozpor mezi proklamacemi Andreje Babiše (ANO) a skutečností. Vnímání obsahu a formy vládnutí „Pana oligarchy“ se diametrálně rozchází od vnímání čím dál větší části obyvatel České republiky, kteří se alespoň trochu o politiku zajímají.

Charismatický Andrej Babiš nám říkal, že jej štve nesystémovost a lajdáctví, které ve státní správě, na ministerstvech či v Parlamentu panuje. Ano jistě, s tímto se dá v mnohém souhlasit. Proto mu občané uvěřili a dali jemu i hnutí ANO svůj hlas. Dali hlas slibům a heslům, které se ukazují jako nesplnitelné. Ukazuje se také, že to nejspíše nebyla systematická a koncepční práce, kterou se Andrej Babiš dopracoval k majetku a společnostem, které ovládá, protože to by do vlády, jakožto systémák, nepředložil takovou kočkopsovinu, kterou předložil.

Ještě není návrh zákona smeten ze stolu, ale já myslím, že je již jasné, že tento zákon nemá šanci spatřit světlo světa. Proti šedé ekonomice, pane Babiši, se nedá bojovat pouze restrikcemi a příkazy. Tak možná vládnete ve svých společnostech. My jsme ale občané a nikoli Vaši zaměstnanci. Copak se nekoukáte na pohádky? My tomuto státu dáme daně, ale nejprve musí král ukázat, že je dobrým a moudrým. Musí prostě a jednoduše začít u sebe sama. Nejprve musíme vidět, že sám král maká. Ale tohle, Andreji králi, není Tvůj případ. Ty ani do toho Parlamentu nechodíš, přestože je to Tvoje práce. A že Tě to chlape nebaví? Jo, to nás nebaví věcí a musíme je dělat. To bys koukal. Například se každý den musíme dívat na další Tvoje snahy, jak získat větší a větší moc a majetek a na to, že jsi lajdák a předkládáš naprosto nekoncepční, nesystémové a polovičaté zákony.

 

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz
profil FB

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

—————————————
Petice proti politice Andreje Babiše (FB)
NE registračním pokladnám (FB)
—————————————

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Prosba mlčící většiny 2 (organizacím, sdružením, iniciativám ČR)

Druhou výzvou chceme navázat na výzvu předchozí, kterou jsme směřovali osobnostem naší země (blog „Prosba mlčící většiny“ zde). Domníváme se, že je nejvyšší čas pokusit se zastavit současný proces oligarchizace politické, hospodářské i mediální moci, který je brzdou zdravého rozvoje a obrovských možností, kterými naše země disponuje. Naším největším bohatstvím není bohatství nerostné. Máme ale veliké bohatství kulturní a obrovský lidský potenciál myšlenkový a kreativní. Je jen třeba rozvázat ruce podnikatelům, živnostníkům, firmám, ale také občanským organizacím, iniciativám, ale i samotným úřadům a jejich úředníkům zjednodušením nesmyslně složitých a byrokratických postupů, zákonů a vyhlášek. Je třeba revidovat a nastavit spravedlivé rozdělování daní a dotací, aby se více finančních prostředků dostávalo co nejblíže k občanům, tj. co nejblíže ke komunální úrovni (městům a obcím). Obrovské tlaky současné vlády i prezidenta vše centrálně ovládat a řídit je cesta do stejné nesvobody a vazalství, ve kterých jsme již před více než dvaceti pěti lety být odmítali a odmítli.

Naše země je parlamentní demokracií. Bohužel bez demokracie v samotném Parlamentu ČR. Až na několik výjimek je rozhodování poslanců a senátorů podřízeno vedení současných parlamentních stran. A to je bohužel smutný přehled jmen, které svým laxním, a dokonce vstřícným přístupem k novodobě totalitním postojům, prohlášením a chování některých nejvyšších představitelů naší země ukazují, že jejich výklad a představa demokracie je diametrálně rozdílná od představy většiny obyvatel. Je smutné vidět, že vedení všech parlamentních stran a hnutí neshledává nic divného na tom, že prezident republiky neustále lže, uráží, a dokonce nerespektuje zákony ani Ústavu České republiky. Jejich nekonání je trestuhodné a ukazuje, že vesměs celý náš parlament se stal nejspíše jednou velkou koalicí zkorumpovaných, mocichtivých a trafikchtivých politiků, kteří mají plná ústa prosazování protikorupčních zákonů, boje s klientelismem nebo nastavování kontrolních mechanismů, které by zabránily dennodennímu rozkrádání státních peněz apod. A přitom konkrétních výsledků se občané ne a ne dočkat.

Především v posledních letech vzniklo na základě občanské angažovanosti obrovské množství jednotlivých uskupení, organizací, občanských iniciativ, spolků či projektů, jejichž společným jmenovatelem je snaha o různé nápravy nebo prosazení legislativních změn tak, aby odpovídaly požadavkům občanů nebo demokratickým principům a pravidlům. Stovky a tisíce občanů ve svém volném čase nahrazují práci poslanců, senátorů, vlády i ministerstev a předkládají místo nich návrhy řešení toho či onoho.

Žádáme a prosíme hlavní představitele projektů, iniciativ, spolků a dalších organizací. Navažme vzájemně kontakt, sejděme se, diskutujme a pokusme se spojit své síly. Spolupracujme a koordinujme další kroky. Vlastní činnost našich iniciativ přitom nemusí být nijak dotčena, protože jejich podstata a obecná prospěšnost jsou veskrze velmi záslužné, cenné a mnohdy nadčasové.

Výsledným uskupením by mohlo být společenství kvalitních odborníků, filantropů, podnikatelů, vědců a dalších osobností společenského a kulturního života různých přesvědčení, víry a profesí, u nichž je shoda v prosazování základních lidských hodnot a demokratických principů fungování naší země. A kteří jsou zároveň stoupenci prozápadního směřování České republiky. Uskupením, které by se stalo jakýmsi mluvčím občanské společnosti, vycházejícím zdola, tj. z přání a potřeb občanů. Směřujme naši zemi k vyšší formě demokratické společnosti – občanskému státu.

Ukažme, že jsme schopni se zorganizovat a vystupovat jednotně a koordinovaně. Zároveň ale také jednoznačně a důsledně. Náš vliv pak bude výrazně vyšší a dosáhneme více.

Petr Suda
listopadjesteneskoncil@centrum.cz

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

—————————————
Režisérka Helena Třeštíková: Jen nadávání na „ty nahoře“ nepomůže
http://zpravy.idnes.cz/reziserka-helena-trestikova-jen-nadavani-na-ty-nahore-nepomuze-pv6-/zpr_archiv.aspx?c=A100419_162025_kavarna_chu
—————————————

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Česká republika by mohla být krásná země pro život, kdyby…

Již delší dobu u mne převládají především dva pocity – smutek a lítost. Je to stav, který člověka sžírá a uvádí jej do stavu depresí a zoufalství. Stav, který mít nechcete, ale nemůžete si od něj pomoci, protože jste typ, který nedokáže nevnímat souvislosti.

Je zdrcující, že více než dvacet let vládnou České republice lidé, u kterých není vidět ani náznak nějaké vize nebo koncepce. Lidé, kteří vytvářejí a předkládají do parlamentu ke schválení zákony, jejichž cílem není prosperita naší země, ale jsou „šité na míru“ konkrétním sobeckým zájmům v tu chvíli vládnoucí skupině osob. Je ale také zdrcující, když se tomu více než dvacet let nejsme my občané schopni vzepřít, spojit se a zvrátit vývoj, který jednoznačně nevede pro většinu dobrým směrem.

Hlavním cílem Klause, Zemana a nyní současného nejvlivnějšího muže Andreje Babiše není nic jiného než nastavit podmínky k tomu, aby minimum lidí vlastnilo maximum. Kumulace majetku, energetických, průmyslových i lidských zdrojů a politického i mediálního vlivu do rukou několika oligarchů je cestou, kde obrovské množství obyvatel, ale bohužel i poslanců a senátorů nedokáže rozpoznat, že se jedná o slepou uličku, na jejímž konci bude ostrá zatáčka a betonová stěna.

Těm několika lidem je a bude tento konec úplně lhostejný, protože k České republice necítí zhola nic. Jediné, co cítí, je vůně peněz a moci. Politici a úředníci jsou jim v danou chvíli dobří pouze k tomu, aby připravovali a schvalovali podle jejich zadání podmínky (návrhy zákonů) k jejich sobeckým zájmům. Jsou to šikovní rétoři a manipulátoři, takže jim stačí přidat trochu charismatu a mají tu hrstku pro ně důležitých osob tam, kde je mít chtějí. Šikovně si je podplácejí buď svými vlastními prostředky přímo či přes například neziskové organizace, které si sami nebo přes své kamarády založí. A ve chvíli, kdy se dostanou k moci, využívají ještě chytřeji státní peníze a úplatky provádějí formou tučných odměn.

Poslední záměr Sociální demokracie a Andreje Babiše − zavedení registračních pokladen − se může mnohým zdát jako skvělý nápad jak ochránit státní kasu od ekonomiky šedých peněz. Ano. Opět další záměr, který je postaven na chvályhodné snaze. Ale výsledkem budou jen další veliké ztráty pro tuto zemi a další obrovská kumulace majetku a lidských zdrojů pod křídly nejvlivnějších finančních skupin, které tak budou ovládat další sektory podnikání a služeb. Obrovské množství drobných a především těch nejmenších podnikatelů (stánkaři, kadeřnice, lékaři, majitelé hospod, instalatéři, drobní účetní, doučující studenti nebo třeba důchodci, maminky na mateřské, které si jako OSVČ přivydělávají nějakou činností, drobní živnostníci atd.) ukončí svoji činnost. Pro obrovské množství osob nebude vydělávání si trochy peněz ekonomické. Určitě utrpí především služby směrem k obyvatelstvu, tedy nám všem.

Opět se jen vedou obecné řeči, ale nikde se neobjevují detaily, podrobnosti a prováděcí mechanismy. Kde jsou detailní informace o zavádění registračních pokladen? Budou vůbec pokladny v provozu také off-line, a nikoli jen on-line? Neboli, co když se právě nepůjde připojit na internet? Bude někdo OSOBNĚ zodpovědný za nepřekročení nákladů při zavádění pokladen? Protože každý máme z minulosti v paměti, jaké obrovské problémy, a tím šílené náklady navíc stálo zavádění datových schránek, systému pro výplatu sociálních dávek nebo třeba centrálního registru vozidel. Částka, o kterou Česká republika přišla díky šlendriánskému přístupu vedení ministerstev, hejtmanství a radnic při zavádění jakýchkoli IT systémů je tak obrovská, že naprosto neguje deklarované výhody pro stát před jejich zaváděním. Jsem plně přesvědčen, že naprostá organizační neschopnost, která na ministerstvech panuje spolu s naopak jednoznačnou „schopností“ pohlídat si dodavatelské smlouvy na IT systémy (předražení, vícenáklady atd.), navýšení počtu úředníků a další náklady nebudou ve finále znamenat nic jiného, než další dávku frustrace, nespokojnosti a zoufalství podnikatelské i nepodnikatelské veřejnosti. Někdo se opět pod rouškou chvályhodného boje proti šedé ekonomice neskutečně napakuje (výrobci a dodavatelé pokladem, nějaká IT firma).

Je třeba uznat, že to ti oligarchové mají velmi dobře vymyšleno. Kellner to dělal a dělá ještě tajně, když ovládal a ovládá Klause a Zemana (jsem zvědavý, jestli bude PPFka i Zemanovi financovat nějaký institut a knihovnu, ale alespoň jej již vozí tryskáčem). To Babiš je jiný kalibr. Ten si nás všechny ve stavu zoufalství a frustrace z dosavadního chování politických stran otočil kolem prstu a „obětoval se“ být politikem osobně. A občané, poslanci, senátoři i úředníci mu to stále žerou i s navijákem. Pro několik vyvolených, kteří již plně ovládli politiku i média je to cesta, jak zlikvidovat další části trhu, kde ještě funguje drobné a střední podnikání a podmanit si je (v tomto případě především oblasti služeb). Už vidím to obrovské množství akvizic jednotlivých hotelů, restaurací. Agrofert se jistě těší na propojení s dodávkami masa, mléka, zeleniny a koblih. Už vidím těch pět šest manažerů, které má Andrej Babiš na tyto akvizice připravené ve startovacích blocích.

Ve finále se nejedná o nic jiného, než o koncepční a cílenou likvidaci podnikajících a podnikavých lidí o oblasti malého středního podnikání (viz Babišův výrok pro Blesk, že malé firmy jsou na prd).  O řízený proces likvidace zdravého tržního prostředí. A to za jakoukoli cenu, která bude pro stát naprosto neúměrná přínosu – tedy myšleno přínosu pro Českou republiku. Prozatím totiž současná vláda v čele s Babišem (nikoli Sobotkou) neukázala nic z toho, čím se především Babiš před rokem, dvěma oháněl a co celému národu sliboval. Ekonomika a rozvoj České republiky se nelepší a ani se nezdá, že by tomu mělo být v tomto roce jinak. Důležitější ovšem je, že Babišovo impérium si v roce 2014 polepšilo o 25 %!

Stále více u mě převažují dva pocity – smutek a lítost. To jsme proboha opravdu tak strašně povrchní, že nejsme schopni vidět podstatu věcí? Pokud ji vidíme, proč nejsme schopni se spojit a zorganizovat? Proč nedokážeme bouchnout do stolu a říci „A DOST“? Copak v této zemi opravdu všichni žijí pouze dneškem a je jim jedno, kde a jak budou žít jejich děti a děti jejich dětí?

 

Petr Suda

Listopad ještě neskončil (FB)
Listopad ještě neskončil (www)

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Zeman dal polibek smrti Babišovi

Docela by mne zajímalo, zda si vedení serveru iDNES uvědomuje, jak výrazně článkem „Kdyby padla vláda, premiérem bude Babiš, říká Zeman“ (zde) svému chlebodárci (Andreji Babišovi) podřezává jeho politickou větev. Dokonce redakce neváhala umístit tento článek jako tzv. otvírák.

Kdyby danou větu „Kdyby padla vláda, premiérem bude Babiš“ řekl kdokoli jiný, než právě Zeman, pak by tato věta mohla i zapadnout. Ale z úst Miloše Zemana, jakožto politické i lidské trosky, je to pro všechny, kteří se na základě konání a činů současného ministra financí obávají oligarchizace ekonomiky, politiky a médií (více zde), balzám pro uši. S hořkou nadsázkou je třeba Zemanovi poděkovat za to, že se mu snad podařilo o notný kus pootevřít oči i mnohým slušným členům hnutí ANO, kteří Babišovi ještě tak před rokem věřili. Možná je lépe napsat …kteří si přáli věřit, že by mohl být Babiš tím, kdo bude lídrem zavádění protikorupčních zákonů, systému práce, zeštíhlovačem neskutečně přebujelého byrokratického aparátu, lepším výběrčím daní atd. Prostě tím, kdo „s tím něco udělá“. Jenže bohužel pro nás Babiš není Kiska a pro Slováky bohudík Kiska není Babiš.

Tiché kamarádství mezi Zemanem a Babišem se za poslední měsíce očividně změnilo v otevřenou vzájemnou podporu. Protest proti Zemanovi na Albertově 17. listopadu loňského roku Babiš komentoval jednostranně jako ostudu ze strany demonstrantů před celou Evropou. Na Hrad si pak ministr financí odskočil demonstrativně přestřihnout dluhopis. Vánoční poselství Babiš označil jako „shrnující“ a veřejně poradil Zemanovi, že je taktičtější se příště nevracet ke svým předcházejícím kontroverzním vyjádřením. Jojo, kde jsou ty časy, kdy po parlamentních volbách, tehdy ještě neveřejně, ale za to velmi rychle, přispěchal Zemanovi poradit, aby už s Haškovci nepodnikal další kroky k odstranění Sobotky s tím, že si s panem premiérem už nějak „poradí“. O což se pokusil, když jej před časem pasoval na prezidenta republiky.

Další fáze „hry“ rozdělování si oligarchické nadvlády bude záviset, tak jako vždy, na voličích. Já osobně stále věřím, že jsme z té větší části (mlčící většiny) národem přemýšlivých obyvatel, kteří si dříve nebo později dokáží složit střípky skládačky do výsledného obrazce, poodstoupit, zastavit se a z nadhledu uvidět celek. Rychlejšímu skládání mohou být nápomocny další informace a souvislosti, které je možné získat od starších a zkušenějších spoluobčanů, či je vyčíst na různých místech internetu. Příkladem mohou být stránky Wikipedie o Prognostickém ústavu nebo je možné narazit na server www.mapovani.cz, kde Petr Havlík s týmem autorů rozkrývá, kdo jsou již více než dvacet let ti hlavní protagonisté hry.

Docela by mne zajímalo, jak daleko je se skládačkou redakce serveru iDNES.

Petr Suda

Autor je členem iniciativy Listopad ještě neskončil

Listopad ještě neskončil (FB)
www.listopadjesteneskoncil.cz

Rubriky: Nezařazené | Napsat komentář

Jak se liší Jirkov a Albertov?

(Dopis vládě ČR, poslancům a senátorům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č.5)

Vážená vládo, vážená poslankyně, senátorko, vážený poslanče, senátore,
v Jirkově na Ústecku se stal včera incident (článek a video zde). Mladík hodil rajčetem po prezidentu republiky Miloši Zemanovi. Během několika sekund byl mladík zneškodněn povalením na zem, zakleknut, byla mu nasazena pouta a asi jeden z tajných policistů nebo ochranky (?) v kulichu pronesl: „Kopněte ho do ksichtu, hajzla“.

Při hodu rajčetem zařval mladík: „Za republiku“. Tuto větu zařval ještě jednou, když jej jeden policista a ten tajný odváděli k autu. Z dalších vět mladíka bylo naprosto jasné, proč tento čin vykonal. Pronesl: „Vidíte. A to je ono. Já to říkám furt, ty vole. Nikdo s tím nic nechce dělat. Nikdo!“ Ten mládenec svůj čin udělal ze zoufalství.

Vzpomněl jsem si ihned na Jana Palacha a pochod na jeho památku, kterého jsem se zúčastnil předminulou neděli a kdy jsme si připomněli jeho tragický čin, který byl rovněž proveden ze zoufalství. Čin, kterým celému národu vzkázal, aby se nebál projevit nespokojenost a vzepřel se sovětským okupantům.

Je to 46 let od upálení se Jana Palacha a 25 let od sametové revoluce. Žijeme v době, kdy se lidé nemusí bát dát svou nespokojenost najevo a posledních několik měsíců ji velká část obyvatelstva také projevuje. A politická reprezentace? Chová se k nespokojenosti občanů naprosto přezíravě. Politikům evidentně nevadí, že si lidé neváží svého vlastního prezidenta do té míry, že po něm něco hází. Je šokující, že i samotnému prezidentu Miloši Zemanovi jsou tyto signály veřejnosti úplně lhostejné. Pro nápravu daného stavu nic nekoná vláda, poslanci ani senátoři. Politikům je jedno, že Miloš Zeman neplní ústavní slib, kde se praví: „…svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu…“.

Dovolte mi rovněž porovnat incident z Jirkova s incidentem, ke kterému došlo 17.11.2014 při oslavách výročí dvaceti pěti let ode dne, kdy se obyvatelé České republiky konečně dočkali svobody, jež si tak zoufale přál Jan Palach. Na Albertově v ten den létala vajíčka. Dokonce byla házena několikrát v průběhu celé akce a to stále ze stejného místa. Stál jsem cca 10 metrů od toho někoho, kdo vajíčka házel. Po celou dobu proslovů všech zúčastněných i při odhalování pamětní desky neprovedla ochranka, policie nebo tajní zhola nic, aby danou osobu (osoby) zneškodnili. Žádný okamžitý zásah, žádné zakleknutí, žádná pouta. A to navíc v situaci, která byla výrazně bezpečnostně choulostivější, protože na pódiu nestál pouze náš prezident, ale hned prezidenti dalších tří zemí.

Vážení politici. Dovolím si tvrdit, že zde něco nesouhlasí a domnívám se, že je několik otázek, které byste nám, občanům, měli zodpovědět. Proč nikdo na Albertově nezasáhl proto tomu (těm), kdo vajíčka házel? Proč nezasáhl stejně rychle, profesionálně a razantně, jako tomu bylo v případě, který se stal v Jirkově? Proč nebyla publikována v televizi nebo na zpravodajských serverech osoba (osoby), která vajíčka házela? Kde jsou všechna videa nebo fotografie, na nichž by bylo vidět, kdo vajíčka házel? Proč k naprosto stejnému incidentu přistoupily represivní složky s diametrálně rozdílným přístupem? Proč místo zneškodnění útočníka a nasazení pout použila na Albertově ochranka pro obranu prezidentů čtyř zemí světa pouhé deštníky proti předmětům, kterými mohlo být cokoli?

Stejně jako mládenec v Jirkově jsem také zoufalý. Zoufale si přeji, aby se mezi vámi 281 politiky a 17 členy vlády našel alespoň jeden, který by se zasadil o zodpovězení daných otázek. Zoufale si přeji, abyste již konečně přestali strkat hlavy do písku.

Petr Suda

Autor je členem iniciativy Listopad ještě neskončil a zároveň členem spolku Podhradí, které vzniklo spojením organizátorů protestů proti Miloši Zemanovi.

Listopad ještě neskončil (FB)
www.listopadjesteneskoncil.cz

Rubriky: Dopisy poslancům a senátorům | 1 komentář

Dopis poslancům a senátorům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č.4

Vážená poslankyně, senátorko, vážený poslanče, senátore,

čtvrtý dopis bude krátký. Z pohledu vystudovaného učitele oboru Bi-Ma PřF University Karlovy bych Vás chtěl upozornit na nehorázné a naprosto znalostmi problematiky nepodložené prohlášení prezidenta Zemana. Cituji: „Sloučení handicapovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny“. Toto řekl v rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí (čerpáno z Aktuálně.cz zde).

Chtěl bych Vás upozornit, že Miloš Zeman, prezident České republiky, jde přesně proti článku 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Na základě čl. 10 Ústavy se stala Úmluva po svém vyhlášení dne 12. února 2010 součástí právního řádu České republiky.

Integrování postižených dětí do běžných tříd je velice složitá a citlivá otázka. Vyjádření Miloše Zemana jednoznačně poškodilo snahu desítek tisíc pracovníků, kteří se problematikou profesionálně či profesně zabývají nebo se s ní denně setkávají.

Text Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením naleznete zde: http://www.mpsv.cz/files/clanky/12571/CRPD_text.pdf

Je mi s podivem, že na naprosto šokující slova Miloše Zemana okamžitě nereagovala ministryně práce a sociálních věcí důrazným a odmítavým prohlášením.

Omlouvám se za otevřenost, ale neštěstím není sloučení handicapovaných dětí s těmi nehandicapovanými. Neštěstím, a nebojím se říci národní i mezinárodní tragédií, je již delší dobu pro Českou republiku Miloš Zeman.

Pokud je mi známo, Miloš Zeman má neuropatii dolních končetin a chodí o holi. Je tedy handicapovaný. Na Hradě je naprostá většina lidí zdravých (myšleno, že nechodí o holi). Tedy by měl Miloš Zeman vztáhnout další svá slova i na svou osobu a pracovat mimo prostory Hradu samostatně a zcela odděleně od těch zdravých. Byl by pak, opět podle svých slov, daleko šťastnější, když by byl zasazen do rovnocenné komunity.

 

Petr Suda

Autor je členem iniciativy Listopad ještě neskončil a zároveň členem spolku Podhradí, které vzniklo spojením organizátorů protestů proti Miloši Zemanovi.

 

Rubriky: Dopisy poslancům a senátorům | Napsat komentář