aneb Kdy skončí Listopad
(Otevřená výzva poslancům a senátorům)

Komunistická diktatura zdevastovala naši zemi právně, ekonomicky, ekologicky.
A hlavně – lidsky, když nemravnost postavila nad morálku a lež nad pravdu.


Studentská revoluce, která začala 17. listopadu 1989 , počítala s tím, že po pádu
komunismu bude komunistická strana a její ideologie jako zločinná zakázána. Nestalo se
tak a již rok poté, 17. listopadu 1990, hovořili tehdejší studentští lídři o „ukradené revoluci“.
Václav Havel věřil, že komunisté vymřou a tím se jich definitivně zbavíme. Ne všichni
s ním souhlasili – soupis pokusů o postavení komunistů mimo zákon vyjde na několik
strojopisných stran.
V jednu chvíli jsme zde měli komunistické strany dokonce tři a nakonec to bohužel
nebylo díky úsilí demokratických politiků, že jsme se jich zbavili v parlamentu.
Pro demokracii zůstávají komunisté i nadále latentním nebezpečím.
Po roce 1989 neměli politici sílu společnost od bolševismu očistit.
● Kvůli polistopadové garnituře politiků jsme navázali na komunistické právo.
● Kvůli nevyrovnání se s komunistickou minulostí jsme komunistům
a estébákům umožnili privatizovat a krást – a ve velké míře opět rozkrást
naši zemi.
● Ani po 34 letech jsme nedokázali od komunistů očistit justici.
● I po 34 letech od pádu komunismu vyplácíme vysoké důchody a výsluhy
lidem, kteří sloužili komunistické totalitní moci.
● Ani po 34 letech nemá naše ministerstvo školství jasno v tom, jak by měly školy
o době komunistické diktatury učit. Takže se v drtivé většině škol o komunismu
raději neučí vůbec.
Výše uvedené problémy nedokážeme – nechceme – řešit proto, že jsme nebyli schopni
jednoznačně a jasně pojmenovat zlo. Nebyli jsme za 34 let schopni definovat
komunistickou ideologii jako ideologii zrůdnou a antihumánní a podle toho se k ní
chovat. Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunismu a o odporu proti němu sice
exaktně popisuje zločiny komunismu, ale je pouze deklaratorní, jeho plnění nelze
vymáhat a tudíž se jím nikdo neřídí.
Zákaz komunistické ideologie dlužíme naší vlasti, sami sobě, ale především všem
občanům Československa, kterým komunisté zničili životy.
Stačí si pročíst některý z příběhů lidí, kteří se do bolševického soukolí dostali. Příběhy
Milady Horákové, nebo třeba Karla Kutlvašra, jsou známé, ale byly desítky tisíc
„bezejmenných“.
Sedláci, živnostníci, naši vojáci, letci a obecně zápaďáci, kteří za naši svobodu bojovali
v zahraničí a komunisté se jim odvděčili oprátkou, degradacemi, vězněním, pracovními
tábory, šikanou, psychickým terorem, či persekucemi rodin. Důstojníci. Legionáři.
Odbojáři. Skauti. Sokolové… Inteligence. Akademická obec. Věřící. Církve. Jinak smýšlející
politici, umělci… Studenti. Dělníci – kteří se provinili jen tím, že měli svou hlavu, svůj názor
a domnívali se, že je to normální. Že svobodná mysl dělá člověka člověkem.
Obdivuhodnou práci v mapování příběhů oněch „bezejmenných“ dělá Paměť národa ,
Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví , Ústav pro studium totalitních režimů,
či Museum XX. století . Vyšly desítky knih (u nás i u krajanů v zahraničí), byl natočen
bezpočet dokumentárních i hraných filmů, popisujících osudy rodin, které se staly obětí
komunistického třídního boje.
Při sledování těchto bolestných příběhů musí každému člověku vytanout na mysli
jediné: Jak je možné, že tady komunisty ještě pořád máme ?! Jak je možné, že lidé,
kteří pomáhali zrůdnou komunistickou diktaturu držet u moci, pobírají celých 34 let
vysoké renty a výsluhy, zatímco jejich oběti dožívají a umírají s minimálními důchody ?!
Kde zůstalo právo ? Kde pravda ? Kde spravedlnost ?!
34 let po revoluci.
Je zoufale pozdě.
Ale nikdy není pozdě, pokud lze napravit chybu.
Listopad skončí, až postavíme komunisty mimo zákon.
Dlužíme to našim předkům.
Všem, kteří nezradili.
V Praze 17. listopadu 2023
Martin Mejstřík Jaromír Štětina
Osobnosti, které podepsaly výzvu Zrušme komunisty!
Stav k 10. lednu 2024 (v pořadí tak, jak se k výzvě připojovaly)

  1. Olga Sommerová, filmová dokumentaristka
  2. Martin Vadas, filmový režisér a producent, dokumentarista
  3. Tomáš Klvaňa, VŠ pedagog, publicista
  4. Ladislav Heryán, římskokatolický kněz salesián pedagog
  5. Václava Jandečková, historička publicistka
  6. Václav Koubek, hudebník, spisovatel a aktivista
  7. Tomki Němec, fotograf
  8. Jan Hrušínský, herec
  9. Kateřina Žlebková, výtvarnice
  10. Jiří Žlebek , sochař
  11. Jaroslav Bahník, p odnikatel
  12. Elena Strupková, herečka, režisérka a psychoterapeutka
  13. Dagmar Křížková, psychiatrička
  14. František Kostlán, publicista
  15. Josef Císařovský, filmový r ežisér, dokumentarista
  16. Eva Blažíčková, choreografka
  17. Zuzana Meisnerová Wismer, ředitelka archivu Langhans Praha
  18. Jaroslav Brabec, filmový a televizní kameraman, režisér
  19. Aleš Jaluška, kněz Církve čsl. husitské
  20. Jan Potměšil, herec
  21. Vlasta Chromá, občanská aktivistka, zakladatelka OF
  22. Jan Rejžek, publicista
  23. Hana Jalušková, kazatelka Ochranovského seniorátu při ČCE
  24. Adam komers, bývalý redaktor ČT, kavárník
  25. Jaroslav Hutka, hudebník
  26. Josef Bouška, konzultant a publicista
  27. Miroslav Skalák Skalický, hudebník, básník a význačná osobnost českého
    undergroundu
  28. Tomáš Karger, herec
  29. Petr Placák, historik, spisovatel a bývalý disident
  30. Jiří David, vizuální umělec
  31. Milica Pechánková, publicistka
  32. Oldřich Jelínek, výtvarník
  33. Líba Taylor, fotografka
  34. Karel Navrátil, hudebník a divadelník
  35. Zina Hamon Freundová, pedagožka, signatářka Charty 77
  36. Jan Urban, novinář , pedagog , signatář Charty 77 , spoluzakladatel, lídr a mluvčí
    Občanského fóra
  37. Eugenie Číhalová, členka Rady vlády pro národnostní menšiny jako zástupce
    ruské menšiny v ČR
  38. Tomáš Jungvirt, malíř, sochař, fotograf, architekt
  39. Petr Suda, podnikatel, Listopad ještě neskončil
  40. Jiří Liška, bývalý senátor, zastupitel měst a Jičín
  41. David Šuman, předseda stávkového výboru Fakulty stavební ČVUT z r. 1989,
    živnostník
  42. Hana Bergmannová Klímová, výtvarnice a spisovatelka
  43. Václav Marhoul, scénárista, režisér a producent
  44. David Koller, rockový zpěvák, skladatel a bubeník, lídr skupiny Lucie
  45. Miroslav Jonák, keramik, živnostník
  46. Karel Loula, varhaník, skladatel a sbormistr
  47. Olga Malířová Špátová , režisérka a kameramanka
  48. Jan Malíř , kameraman
  49. Adam Zach, stávkový výbor MFF UK z r. 1989, IT
  50. Zdeněk Fencl, stávkový výbor ČVUT FEL z r. 1989, kameraman
  51. Karel Krucký, celostátní stávkový výbor z r. 1989, FTVS UK, vysokoškolský
    pedagog, filantrop, cestovatel
  52. Martin Kouřil, stávkový výbor PřF UK z r. 1989, strojvedoucí
  53. Pavel Korec, stávkový výbor ČVUT FS z r. 1989, analytik
  54. Eva Papoušková (Zelníčková), stávkový výbor FAMU z r. 1989, spisovatelka a
    scenáristka
  55. Barbora Hrzánová, herečka a zpěvačka
  56. Štěpánka Prokopcová, rešeršistka
  57. Kristina Vlachová, scenáristka a režisérka
  58. Dominik Hašek, bývalý hokejový reprezentant, ZOH Nagano 1998

1 komentář

Facebook · 30 listopadu, -0001 v 12:00 am

Dnes je tomu 76 let, kdy se komunisti protizákonně chopili moci. Tak trochu symbolicky představujeme otevřenou výzvu, kterou v tomto týdnu zaslal lídr vysokoškoláků v r. 1989 a senátor (2002-2008) Martin Mejstřík všem 281 poslancům a senátorům Parlamentu ČR. Výzvu připravil spolu s bývalým senátorem a europoslancem Jaromírem Štětinou a navazují tak na jejich obdobné snahy v minulosti. Před dnešním zveřejněním ji podpořily desítky osobností kulturní, společenské a sportovní sféry naší země.

V listopadu 1989 jsme se sice zbavili komunistické diktatury, ale dodnes není de facto, ani de iure trestná propagace nebo veřejná podpora komunismu (komunistické ideologie).

Před 34 lety studenti spolu s naprostou většinou země považovali za samozřejmé, že KSČ bude zakázána, její majetek bude zabaven, komunisti a estébáci nebudou smět zůstat v politice, ve vedeních armády, policie, justice a dalších zásadních institucí a organizací. Nestalo se. Čekali, že zločiny komunistické éry se prošetří a jejich viníci budou po právu potrestáni. Nedočkali se. Spravedlnost zůstala slepá. Soudruzi podrželi soudruhy a podrželi si i obrovský nakradený majetek.

Komunisti se dál směli podílet na moci. Dál se mohli beztrestně veřejně hlásit ke komunismu a díky otevřeným dveřím do všech médií mohli i po revoluci zpochybňovat a bagatelizovat zločinnost komunismu a působit jako hlásná trouba Kremlu v naší zemi.

Zákony musí znít jasně a jednoznačně. Právě nejednoznačnost zákonů ohledně krajního extremismu, ke kterému komunismus patří stejně jako nacismus či fašismus, je příčinou možnosti rozdílného výkladu jednoho případu jednotlivými soudy, průtahů líčení atd. Není možné, aby projevy a propagace nacismu byly podle stejných zákonů souzeny ihned jako extremismus a projevy a propagace komunismu přecházeny. Aby máváni hákovým křížem na veřejnosti bylo podle stejných zákonů trestné a mávaní sovětskou vlajkou nebo symbolem srpu s kladiva za trestný čin nepovažováno. Výsledkem je, že naše zákonodárná, výkonná i soudní moc nedokáží pružně reagovat ani na nové podoby extremismu a jeho propagace, jako je například veřejné nošení svatojiřské stuhy, jakožto znaku ruské agrese.

——————————————

Na základě výzvy “Zrušme komunisty!” byla založena občanská iniciativa (spolek) “Listopad ještě neskončil z.s.” jejíž předsedou je Martin Mejstřík – vůdce studentů v roce 1989. Smyslem iniciativy je prosadit novelu trestního zákoníku, která by komunistickou ideologii stavěla mimo zákon stejně, jako fašismus či nacismus.

http://www.listopadjesteneskoncil.cz
https://www.facebook.com/listopadjesteneskoncil
#listopadjesteneskoncil

————————————
Výzvu můžete podpořit i finančně: transparentní účet – č. 77077022/2010
————————————

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *